Katalog hodnot
Aktuálnost debaty
- Ve 14 z 27 členských států EU jsou v parlamentech zastoupeny pravicově populistické a nacionálně konzervativní strany, v šesti z nich v současnosti sestavily vládu, popř. jsou v ní zastoupeny jako koaliční partneři. S důsledky pro společnosti v těchto zemích: Společensky kulturní veřejnost se v těchto zemích proměňuje, přibývá nesnášenlivosti a nacionalistických vymezujících se tendencí. Politická ochota vlád ke kompromisu se snižuje.
- Europeizace a globalizace proměňují společnosti, protože jsou zpochybňovány tradiční hodnoty a smýšlení. Spory o způsob a rozsah otevření národních společností pro cizince vše cizí se vedou stále větší nesmiřitelností.
- Politické skandály a případy korupce neustále otřásají ve všech členských zemích EU důvěrou občanů v mechanismy a reprezentanty zastupitelské demokracie. Především v zemích, v nichž byl vstup do EU spojen s nadějí na zlepšení této problematické situace, se lidé zklamaní nedodrženými sliby odvrací od demokracie a právního státu.
Úvodní informace
Politika a hodnoty – tato kombinace není samozřejmostí
Myšlenka, kterou dnes my Evropané tak dobře známe, že se ve státech přijímají společná rozhodnutí podle demokratických zásad nebo že existují základní lidská a občanská práva, která musí stát aktivně chránit, není ani samozřejmá, ani povinná. Výkon politické moci může – jak ukazují diktatury všeho druhu – velmi dobře fungovat bez demokracie a právního státu. Naše současné pojetí je výsledkem staletí procesů vzájemného, často bolestného učení, doprovázeného (občanskými) válkami. V nich jsme se mimo jiné naučili, že
- diktatury nestojí o podíl občanů na politické moci a nedbají na občanská práva,
- že i zvolené parlamentní většiny si dokážou umést cestičku k totalitní vládě,
- demokratická hnutí jsou často potlačována držiteli moci,
- tolerance vůči druhým a jinak smýšlejícím velmi rychle přerůstá v nenávist a vyčleňování,
- mluvit spolu, jednat, hledat kompromisy je sice zdlouhavé a náročné, ale znamená také méně válek než populistické „vládnutí“ pro mnoho lidí vytouženého vládce
Společné dědictví velkolepých ideí
„Inspirující se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem…“ tak začíná znění Smlouvy o EU. Toto dědictví zahrnuje také určité představy o důležitých hodnotách, které nás Evropany a způsob, jakým přemýšlíme a jednáme, odlišují. Patří mezi ně například základní myšlenky řecko-římské filozofie, jako je kritické myšlení, vláda rozumu, hodnota ctností, rozlišování mezi monarchií, aristokracií a demokracií. Humanismus převzal tyto myšlenky a hodnoty znovu v celé Evropě a zdůraznil individualitu jednotlivce a jeho svobodu rozvoje. 
Reformace připravila v celé Evropě půdu silnějšímu oddělení církve od státu (tzv. sekularizaci), i když nemohlo být ve všech státech prosazeno ve stejné míře. Éra osvícenství formovala naše soužití díky víře ve vědecké poznání, nutnosti dělby politické moci a myšlence národní suverenity, stejně jako práv na sebeurčení a nezávislost.
Hodnotová základna EU
- Článek 2 Smlouvy o EU, v němž jsou uvedeny základní hodnoty EU. Zavazuje EU a její členské státy respektovat tyto hodnoty a z nich vyplývající základní práva.
- Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP). EÚLP je lidskoprávní úmluvou sjednanou v rámci Rady Evropy, mezinárodní organizace, která je starší než Evropská unie a jejímiž členy je více států než státu EU (např. také Rusko, Ukrajina, Švýcarsko).
- Listina základních práv Evropské unie. Byla podepsána 7. prosince 2000, právní závaznost ale získala až později společně s Lisabonskou smlouvou. Platí pro všechny orgány a jiné subjekty Evropské unie. Členské státy Evropské unie jsou jí vázány pouze v situacích, kdy uplatňují právo Evropské unie.
Proč EU potřebuje „katalog hodnot“?
Odkaz na obecně platné hodnoty a základní práva ve smlouvách Společenství není ani samozřejmostí, ani nebyl původně zamýšlen: Jedinou hodnotou, která byla zmíněna již v článku 7 Smlouvy o Evropském hospodářském společenství (EHS) z roku 1957, je zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti. Proč zrovna tento? EHS představovalo čistě ekonomické společenství. K dosažení svých cílů – vytvoření celní unie a společného vnitřního trhu – bylo v první řadě nutné vzájemné uznání jako obchodních partnerů, kteří navzájem obchodují za stejných podmínek a nediskriminují se jednostranně (krátce po druhé světové válce to byla ohromná výzva – koneckonců, zúčastněné státy byly tehdy ještě před 10 lety ve válce protivníky). U této mezinárodní smlouvy mezi suverénními státy nebyla ani potřeba solidarity nebo demokracie – spolupráce měla primárně odstraňovat překážky v obchodu, neměla vytvářet politické společenství s dopady na práva a povinnosti občanů ve smluvních státech.
Teprve o 45 let později, s Maastrichtskou smlouvou o Evropské unii z roku 1992, byl formulován požadavek demokracie (článek F Smlouvy o EU), ale jeho cílem byla pouze demokracie ve vládních systémech členských států. EU se navíc poprvé zavázala k dodržování základních práv obsažených v ústavách členských států a v EÚLP. Spolupráce mezi členskými státy EU se zintenzivnila a rozhodnutí přijímaná společně měla dopad na lidi ve stále více oblastech života. To však také zvýšilo požadavky na politiku EU, aby se řídila stejnými demokratickými a ústavními standardy, jaké platily pro členské státy.
V dalších změnách Smlouvy o EU byly závazné hodnoty EU postupně rozšiřovány až do současné verze. Zásada, že činnost orgánů EU a rozhodovací procesy evropské politiky budou vycházet z demokratických a ústavních principů, byla do Smlouvy o EU přidána v roce 1997.
Odkazy
- Evropa – Místo, myšlenka, společenství? | V rozhovoru | Hvězdné hodiny filozofie | SRF Kultur; politologové Frank Schimmelfennig a Ulrike Guérot v rozhovoru s moderátorkou Barbarou Bleisch https://www.youtube.com/watch?v=IZ9E0EK5L7I
- Více o společném dědictví Evropy najdete na stránkách Europa Nostra https://www.europanostra.org/nebo sbírky EUROPEANA https://www.europeana.eu/en/collections
- Informace EU ke kulturnímu dědictví Evropy: https://ec.europa.eu/culture/cultural-heritage
