Europas-Werte-Wanderweg

Search

Obecná informace základní práva

Základní práva

Informace

Aktuálnost debaty

  • V mnoha členských státech EU vznikla národně-konzervativní, popř. pravicově-populistická uskupení využívající k tomu vlastní svobody projevu a politické diskuze. Osoby jiných vyznání, sexuální orientace nebo etnického původ však odmítají uznat a uznávat, s odkazem na domnělou přirozenou homogenitu národů nebo „přirozené“ nebo „bohem přisouzené“ lidské vlastnosti (viz například zacházení s Romy, nenávist k homosexuálům v některých středoevropských a východoevropských zemích).
  • Právo na azyl se zneužívá jako záminka mnoha lidí, kteří z ekonomických důvodů utíkají do Evropy z chudších oblastí světa, aby získali přístup na pracovní trh v EU. To vede k obranným reakcím u mnoha evropských
    občanů. Tím trpí skuteční uprchlíci, kteří žádají o azyl v EU z důvodu politického pronásledování. Jak by na to měla EU reagovat?
  • Digitalizace významně ovlivňuje běžný život každého z nás. Vytváří mnoho nových příležitostí pro svobodný rozvoj a vytváření nových pracovních míst. Zároveň však svádí k lehkovážnému zacházení s osobními údaji a negativním jevům, jakými jsou kyberšikana a krádeže dat. Kde je hranice mezi svobodou na sítích a ochranou osobnosti?
Název: Charta základních práv EU, 2000 Tvůrce: Evropský parlament

Úvodní informace

Každý, kdo by si chtěl nechat vysvětlit Listinu základních práv od poslance Evropského parlamentu, Jense Geiera ze Severního Porýní-Vestfálska, si může poslechnout následující odkaz:

Jak vznikla Listina základních práv EU?

Od 70. let 20. století Evropský parlament opakovaně požadoval, aby byly zakládající smlouvy Společenství doplněny o katalog základních lidských práv a svobod. 12. dubna 1989 navrhl své první prohlášení o základních právech a svobodách a vyzval občany tehdejších členských států ES, aby ho podpořili. Ale až v roce 1999 se tehdejších 15 hlav států a předsedů vlád v Evropské radě na svém summitu v Kolíně nad Rýnem dohodlo, že vydá práva občanů Evropské unie v samostatném dokumentu. Tímto úkolem pověřili pracovní skupinu složenou ze zástupců hlav států a předsedů vlád, předsedy Evropské komise, členů Evropského parlamentu a národních parlamentů a pozorovatelů Evropského soudního dvora. Byli také vyslechnuti zástupci různých zájmových skupin a Rady Evropy. Skupinu vedl bývalý německý prezident Roman Herzog. Tato „konvenční metoda“ byla v té době velmi inovativním přístupem, zejména proto, že skupina zpřístupnila všechny své dokumenty veřejnosti a její jednání probíhala veřejně.

7. prosince 2000 podepsaly hlavy států a předsedové vlád EU slavnostně „Listinu základních práv Evropské unie“ (ve zkratce: Listina základních práv). Souhlasil i Evropský parlament.

Listina se však stala právně závaznou až spolu s Lisabonskou smlouvou 1. prosince 2009: V článku 6 tohoto článku EU uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv a prohlašuje, že Listina základních práv má „stejné postavení“ jako Smlouvy o EU. To znamená, že orgány a politika EU jsou vázány obsahem Listiny základních práv i Smlouvami EU. Členské státy proto musí při uplatňování práva EU dodržovat i obsah Listiny. 1

Komu je určena Listina základních práv?

Základní práva EU se vztahují na všechny občany Evropské unie a na lidi ze třetích zemí, kteří legálně pobývají v EU. Některá z uvedených lidských práv (například právo na nedotknutelnost lidské důstojnosti) se vztahují na všechny lidi bez ohledu na jejich občanství nebo status pobytu.

Některá základní práva EU dokonce překračují to, co zaručují národní ústavy – například v německé ústavě neexistuje žádný zákonný nárok na „řádnou správu“.

Listina základních práv doplňuje národní systémy ochrany lidských a základních práv, ale nenahrazuje je. Každý, kdo má pocit, že byla porušena jeho základní práva, se proto musí nejprve obrátit na národní soudy. A pokud zde se žalobou neuspěje, může se obrátit na Evropský soudní dvůr pro lidská práva. Ten není institucí Evropské unie. Rozhoduje o porušování práv, která jsou zakotvena v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy (proto mohou například ruští občané žalovat ruský stát, protože je jejím členem).

Pokud členský stát EU při provádění práva EU poruší ustanovení Listiny základních práv, může Evropská komise v určitých případech podat žalobu pro nesplnění povinnosti k Evropskému soudnímu dvoru. Občan jako takový tak učinit nemůže.

1 V Polsku je Listina základních práv Evropské unie použitelná pouze částečně, protože polská vláda ve zvláštním protokolu k Lisabonské smlouvě potvrdila, že ustanovení Listiny nejsou nutně závazná pro polské právní a správní předpisy nebo opatření.

Jaká práva nabízí Listina základních práv?

Listina základních práv uvádí celkem 50 základních práv, která jsou uspořádána do šesti tematických oblastí:

Lidská důstojnost

Nedotknutelnost lidské důstojnosti, právo na život, právo na integritu, zákaz mučení, zákaz otroctví a nucené práce

Svobody

Právo na svobodu a bezpečnost, respektování soukromého a rodinného života, ochrana osobních údajů, právo na manželství a založení rodiny, svoboda myšlení, svědomí a náboženství, svoboda projevu a informací, svoboda shromažďování a sdružování, svoboda umění a vědy, právo na vzdělání, svoboda zaměstnání, právo na práci, podnikatelská svoboda, vlastnická práva, právo na azyl, ochrana v případě vyhoštění nebo vydání

Rovnost

Rovnost před zákonem, nediskriminace, kulturní, jazyková, náboženská rozmanitost, rovnost žen a mužů, práva dětí, práva starších lidí, integrace osob se zdravotním postižením

Solidarita

Informování zaměstnanců a jednání se zaměstnanci, kolektivní vyjednávání a kolektivní opatření (např. stávky), přístup k pracovní agentuře, ochrana před neoprávněným propuštěním, spravedlivé a přiměřené pracovní podmínky, zákaz dětské práce, sladění rodinného a pracovního života, sociální zabezpečení a sociální podpora, právo na ochranu zdraví, právo na přístup ke službám obecného hospodářského zájmu (např. veřejná doprava, dodávky vody a elektřiny), ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele

Občanská práva

Právo volit a být volen do Evropského parlamentu, právo volit a být volen v komunálních volbách v členských státech, právo na řádnou správu, právo na přístup k dokumentům, právo odvolat se k veřejnému ochránci práv EU, právo podat petici u Evropského parlamentu, právo na volný pohyb, diplomatická ochrana ze strany orgánů všech členských států EU

Soudní práva

Právo na odvolání a nestranné soudy, presumpce neviny a právo na obhajobu, zákonnost a přiměřenost trestů, právo nebýt stíhán nebo potrestán dvakrát za tentýž trestný čin

Politika EU v oblasti lidských práv

  • Poprvé v roce 2012 přijala EU „strategický rámec pro lidská práva a demokracii” a akční plán pro její provádění. Další aktualizované akční plány následovaly v letech 2015 a 2020. Zásady v nich uvedené stanovují, že lidská práva musí být zohledněna jako spojnice ve všech politikách EU. Slouží také jako praktické pokyny pro zastoupení EU po celém světě a pro vyjednavače EU, pokud jde o mezinárodní dohody a smlouvy.
  • Za účelem provádění akčních plánů se EU zabývá především dialogem s vládami, organizacemi občanské společnosti a hospodářství. Monitoruje volby a soudní řízení proti obráncům lidských práv, může také využívat nástroje obchodní politiky na podporu lidských práv a demokracie v jiné zemi.
  • Aktuální akční plán 2020-2024 stanovuje opatření pro přizpůsobení politik EU v oblasti lidských práv a demokracie geopolitickým změnám, digitalizaci a řízení environmentálních výzev.
  • Za řízení provádění akčních plánů odpovídá zvláštní pověřenec EU pro lidská práva.

Lidská práva jsou vrozená a univerzální. To vysvětluje kabaretista Abdelkarim uvolněně a vtipně v tomto videu ze série „Abdelokratie” na internetových stránkách Spolkového střediska pro politické vzdělávání.

Tento text a mediální obsah byly zveřejněny v rámci licence Creative Commons „CC BY-NC-ND 4.0 – Uvedení názvu –
Nekomerční – Žádné zpracovávání 4.0 International”. Autor/ka: Christoph Goos pro bpb.de.

Odkazy

Wir freuen uns über

Ihre Rückmeldung